Návštěva Hong Kongu byla položkou na seznamu, kterou nebylo možné škrtnout. Zahrnovala totiž setkání s Martinem, mým kolegou z praxe v Kostarice, se kterým jsme se přes pět let neviděl. A taky jsme se chtěli podívat, jak vypadá tenhle neuvěřitelně moderní kus světa, kde jsou tři oficiální jazyky a jeho obyvatelé mají dvojí občanství.
Hong Kong byl pro nás samé překvapení. Už dopředu nám Martin nabídl, že můžeme přespat u něj, čímž nám odpadlo hledání ubytování. Těšili jsme se na bydlení na venkově (“countryside”) v 58. patře mrakodrapu, ale že jich tam těch mrakodrapů bude na pár metrech čtvrerčních asi třicet plus dalších deset ve výstavbě, že každý komplex má vlastní bazény (alespoň jeden vnitřní a jeden venkovní), posilovnu, masáže a tak vůbec, že to všechno jen nějakých 40 minut od centra města metrem, to jsme nečekali. Prý takhle vypadá každý konec metra, protože lidí tu přibývá a kvůli vysokým nájmům jsou ochotní se stěhovat dál od centra..
Taky návštěva doktora byla vcelku příjemná (místo doktora v bílém plášti nás přivítal byznysmen v obleku) a bezproblémová, Markét dostala alergickou reakci asi na nějakého brouka. Ale nic, co by antibiotika a mastičky nespravily..
Další moment, kterému jsme nechtěli věřit, přišel v sobotu, kdy se z projíždky lodí vyklubalo plavání v moři, opalování na palubě člunu, vyhrávání latino hudby a konverzace ve španělštině.. Cože? Nenasedli jsme na špatné letadlo?
O tom, že jsme správně, nás přesvědčovaly všudypřítomné stánky s jídlem (velmi dobrým!), prodejny jakékoliv elektroniky (v Hong Kongu neplatí čínské daně, takže tu mají např. velmi levné telefony) a taky módní obchody známých značek, před kterými čekaly fronty na vstup. Ano, ve špičky a v době nových kolekcí a/nebo výprodejů mají obchody jako Prada nebo Gucci před vchodem sekuriťáka, který pouští dovnitř jen předepsané množství zákazníků. Bohatí Číňani z kontinentu tak musí čekat až hodinu, než svoje juany můžou utratit za kabelky nebo boty..
Na neděli jsme měli domluvenou cestu do Macau, bývalou portugalskou kolonii, v současnosti známou jako asijské centrum kasín a jiného hazardu. Stejně jako Hong Kong má v Číně status autonomního regionu, proto zde existuje trochu jiná legislativa. A zejména moc peněz. Macau má podle posledních výzkumů už větší tržby než Las Vegas a na městě je to poznat. V samotném centru moc ne, ruiny katedrály sv. Pavla na kontinentální části jsou obklopeny změtí úzkých uliček, ve kterých se dá snadno zabloudit (vyzkoušeno), ale na dvou dalších ostrovech, které Macau tvoří, už je vývoj velmi dobře poznat.
Hlavně díky tomu, že ze dvou ostrovů vytvořili jeden. Celý průliv je uměle zasypaný, aby nemuseli stavět další a další mosty. Uprostřed nechali jen jezero, ale myslím si, že ani to tam dlouho nezůstane. Místo MHD je lépe použít kasínové busy – jsou zdarma a jezdí mezi hlavními body města – přístavem, letištěm, centrem a teda i těma kasínama, u kterých se dá mezi jednotlivýma linkama přestoupit.
Letiště má novou ranvej – na novém umělém poloostrově, ze kterého vedou jenom příjezdové dráhy k budově letiště. Přístav se modernizuje, asi aby zvládl ty zástupy Číňanů, kteří sem přijíždějí utratit své peníze. Kasíno a nákupní centrum Venetian má rozlohu několika fotbalových hřišť a je celé zastřešené – na stropě jsou obrázky modré oblohy s bílými mráčky, která je podsvícená a tvoří dojem slunečního svitu. Obchůdky vypadají architektonicky jako Benátky, včetně gondoly plovoucí na umělém kanálu. UVNITŘ toho obchoďáku..
Po tomto zážitku plném luxusu a utrácení (ne našeho) jsme byli velmi zvědaví, co nám ukáže Taiwan, kam jsme se vydali v pondělí čtrnáctého května..