Cesta do Kuala Lumpur byla zajímavá snad jen tím, že jsme jeli nočním autobusem (ve kterém byla tradičně hrozná kosa) s příjezdem do KL ve 4:30 ráno. Nikdy bych neřekl, jak rušné může být město v tak brzkou hodinu. Kolem autobusu se okamžitě sesypala hromada taxikářů a prodejců výhodného ubytování. Ale – kdo by se chtěl ubytovávat ve 4 ráno?
V Malajsii jsme se zdrželi jen krátce, jednu noc v čínské čtvrti. Po přesunu na letiště jsme ještě před odletem sledovali informace o zemětřesení a následně vydaném varování před tsunami. Napsali jsme Čechům, kteří byli v oblasti, a dostalo se nám uklidňujících zpráv, že evakuace proběhla a že jsou v pohodě. Minuli jsme se s vlnou asi o dva dny..
Letadlo na Bali mělo přistání o půl dvanácté v noci a jestli jsme doteď nadávali, jak jsme centrem pozornosti, tak na letišti v Denpasaru nám rvali ruce. Doslova. Nakonec jsme se domluvili s jedním taxikářem, ať nám najde vhodné ubytko na jednu noc někde v okolí, a zaplatili za to nekřesťanské prachy. I za taxík, i za ubytko. Co už – řešit něco o půlnoci se nám moc nechtělo..
Zajímavosti a tipy: 1. AirAsia, se kterou jsme letěli, lítá v Kuala Lumpur ze speciálního terminálu, zvaného LCCT. Mají i vlastní dopravu z centra města SkyBus, který se dá koupit během nákupu letenky a je o něco levnější než konkurence. Před nastoupením je třeba mít vytištěný itinerář (ne boarding pass 🙂 a prokázat se jím v buse. 2. Na způsob, jak se na Bali dostat levně z letiště, jsme zatím nepřišli. Asi je nejlepší přiletět dříve (např. odpoledne), vydat se pěšky směr Kuta a stopnout si taxíka cestou.
Další den jsme se přesunuli do Kuty, nejvíc turistického města na ostrově. Po chvíli hledání jsme našli bydlení v přepočtu za tři stovky, což už se dalo zkousnout. Kuta je jedna velká vietnamská tržnice, kolem které jezdí jednosměrnými cestami v souvislém vláčku desítky modrých taxíků troubící na všechny cizince a nabízející svezení. Prodejci z jednotlivých stánků nám neustále skákali do cesty, číšníci z restaurací lákali na drink a chlapi z cestovek nabízeli transport kamkoliv.
Vsuvka: Transport! Jestli nějaké slovo začnu po tomhle výletu nesnášet, tak to bude tohle. Neustálé nabídky na svezení kamkoliv. Já umím chodit, kurnikšopa. Dyť celá vesnice se dá projít za 15 minut, proč bych to jel taxíkem – a navíc za podvodnou cenu?
Pro surfaře Kuta musí být ráj – obrovské vlny téměř po celý den, celá pláž jen pro sebe (na plavce zbylo jen asi 30 metrů a to ještě s červenýma vlaječkama výstrahy před vlnami). Taky spousta obchodů se surfařským zbožím, školy surfování a párty až do rána. My nesurfujem, takže jsme se prošli akorát těma obchůdkama, nakoupili nějaké suvenýry a vyfotili si památník obětem bombových útoků z roku 2002.
Po třech dnech jsme se vydali na sever a do vnitrozemí, do kulturního centra ostrova – města Ubud..