Koh Lanta – dva ostrovy blízko thajského pobřeží, kam se dá dojet minivanem na trajektu – sliboval podle informací spíše klidnější prostředí než party centrum Ko Phi Phi. A taky tam byl klid. Až takový, že jsme za ty tři dny neudělali vlastně vůbec nic. Tedy když nepočítáme několik procházek po plážích a testování místních restaurací a barů.
Celkem nás překvapilo, jak ohromný rozdíl byl při přílivu a odlivu, možná až metr výšky hladiny. A taky síla, s jakou nás při přílivu vlny chvíly házely na břeh a chvíli tahaly zpátky do moře. Při odlivu jsme si naopak mohli nohy polámat, jak byly všude kamenité útesy. Tak jsme každé odpoledne trávili ne v moři, ale ve “swimming pool office” a vyřizovali nutné věci do Česka z lehátka u bazénku.
Původní záměr vydat se po jednotlivých ostrovech až zpět do Malajsie vzal za své z finančních důvodů. Ostrovy jsou od sebe dost daleko a přesuny lodí jednak trvají relativně dlouho (Koh Lanta – Koh Lipe – Langkawi snad 8 hodin) a jednak stojí několikanásobek cesty po souši (uvedená trasa byla za 1300 Kč a pořád je to ještě pár hodin do Kuala Lumpur).
I díky nově získaným informacím o cenách transportu jsme se nakonec vrátili do Ao Nangu, naposled v Thajsku se vykoupali v moři a koupili si lístek na autobus až do Malajsie, včetně cesty pohodlným busem přes noc. Za 500 Kč na osobu. Special price od babochlapa. Doteď nevím, jestli chtěl/a něco na oplátku 🙂
V pondělí devátého jsme se nechali naložit do minivanu a vyrazili zpět směr Kuala Lumpur…