Autem do Norska 2017

Dlouho jsme se s Markétkou rozmýšleli, kam letos vyrazíme na výlet / dovolenou. Ve hře bylo několik destinací, ale nakonec tomu pomohla náhoda. Mám kamarádku žijící v Oslo, která na Facebooku nabídla bydlení ve svém bytě výměnou za pohlídání a nakrmení jejího králíka. To jsme samozřejmě museli využít a já tak měl možnost podívat se do této krásné země znovu po 12 letech, ale přitom na úplně jiná místa než tehdy.

Trasa: Praha – Alesund – Praha, tam přes Dánsko a fjordy, nazpět přes Oslo, Švédsko a Rostock; cca 5000 km autem
Termín: 19.5.-4.6.2017

Úvodem

Cestopisů je na internetu hodně, některé už mají i několik let na svém kontě. Zalíbil se mi jeden z nich, který popisoval cestu jižním Norskem jako smyčku s různýmm začátkem a koncem. Tak jsem itinerář naplánoval skoro přesně podle nich. Zbytek míst v blízkém okolí jsme plánovali podle půjčeného Lonely Planet (díky T+I 🙂

Část první – fjordy

Vyrazili jsme z Prahy autem na trajekt Hirtshals-Kristiansand, cesta měla nějakých 1200 km a raději jsme si dali pauzu na přespání v Berlíně ze čtvrtka na pátek, datumově 18.-19. května. Drželi jsme se podél pobřeží a navštívili postupně maják Lindesnes (nejjižnější bod pevninského Norska), město Mandal s pláží, kam se prý ve žhavém létě (haha) jezdí místní koupat, a Stavanger, kdysi malou rybářskou vesničku proslavenou nejznámějším exportním artiklem – sardinkama. Dokonce tady mají sardinky i své muzeum – a rybářská vesnička patří do kulturního dědictví svádějící k malebným procházkám. Pokud tedy zrovna nenatrefíte na den, kdy se sem nahrnou stovky bristkých důchodců z kotvící zaoceánské lodi. How do you do? Dneska už je Stavanger známý spíše jiným artiklem – ropou. Sídlí tu státní ropná společnost Statoil, která ropu těží ze Severního moře.

Ze Stavangeru jsme se vydali na sever zdolávat skalní útvary. Vynechali jsme Kjerag, ke kterému se po cestě jede lépe z východu a ne z naší strany (nebo ještě lépe dopluje lodí). Vyšplhali jsme na Preikestolen (3 hodiny nahoru, 2 dolů, přitom asi jen 7 km), skálu tyčící se nad tím stejným fjordem a svádějící španělské teenagery k roztodivným nebezpečným variacím. Kolmo dolů je to nějakých 300 metrů, to by snad i stihli během pádu uvědomit, jakou kravinu udělali. Norové se zde chlubí, že “jim” tam zatím nikdo nespadl. Prý. Trolí jazyk (Trolltunga) má od loňska první zářez, nějakou mladou Američanku, která na ni došla v žabkách a pak uklouzla. Doteď to nechápeme, nás ani nepustili na tu túru vyrazit kvůli sněhu – a to byl konec května! Jinak je to teda celodenní 11hodinová túra, žádný čajíček, my tam bohužel nešli. Namísto toho jsme vyrazili k vodopádům – cestou do Oddy byl Latefossen (ty jsou naštěstí hned u cesty), pak jsme jeli do Kinsarviku a údolím Husedalen pod Sotefossen a další den pak do Ovre Ardal k Vettisfossen. Obojí krpály, které jsme semtam šplhali po čtyřech, ale dalo se to. Vždy cca 3 hodiny tam a 2 hodiny zpět, kolem 9 km cesty. Ale výhledy supr.

No a poslední fjord už jsme nezvládli – cesta 63 ke Geirangeru byla zavřená kvůli sněhu, takže vyhlídku Dalsnibba ani samotný Geirangerfjord musíme zase nechat na někdy příště. Stejně jako Gamle Strynefjellvegen (sníh), serpentiny mezi Aurdalem a Laerdalem (sníh) a město Bergen (zajížďka 200 km, lítají tam přímé lety z Prahy, tak to některý víkend snad zvládneme).

Fotogalerie zde: https://photos.app.goo.gl/ztmRLMuGKLJd92m22

Část druhá – vnitrozemí

Namísto cesty serpentinami jsme byli nuceni obrátit kurs do vnitrozemí a nebylo to nakonec špatné. Dostali jsme se totiž na rozhraní několika národních parků a dojeli do města Lom, známé svým starým dřevěným kostelíkem ze 13. století. Tam jsem Markétku vytáhnul na další túru do prudkého kopce a ten jsme ani nevyšli. Jen jsme se z půlky strmého stoupání podívali na Galdhopiggen v dálce (nejvyšší horu Norska) a chvíli obdivovali rozhled na tři národní parky – Jotunheimen, Reinheimen a Rondane. V posledně jmenovaném jsme si udělali ještě jednu túru, a to k horské chatě Rondvassbu od parkoviště Mysusaeter. Túra byla unikátní tím, že vyjedete serpentiny na náhorní plošinu a pak jdete k chatě jen rovně. Výškové převýšení za celý den (tj. za nějakých 16 kilometrů) jsme měli něco okolo 30 m, fakt úplná placka, ale obzor lemují krásné dvoutisícové vrcholky a vůkol samý vřes. A bahno a sníh a tak..

Volný den, kdy jsme nikam nešli, jsme celý strávili v autě cestou do Alesundu, jinak zvaného Benátky severu. Padesátitisícové (velko)město rozkládající se na několika ostrovech navzájem propojených mosty a podmořskými tunely má dokonce i své vlastní letiště s přímými linkami mj. z Gdaňsku a Kaunasu. Proto ta polština a ruština na ulicích.. Vyhlídka na hoře Aksla nad městem umožňuje krásný výhled i na okolní ostrovy, vede na ni pěšinka z městského parku a má 418 schodů. Na půli cesty zpět jsme se zastavili ještě u Trollveggen (Trolí stěna, známý horolezecký útvar) a Trollstigen, dle Top Gear druhá nejkrásnější cesta v Evropě. 11 úzkých serpentin, vodopád na půli cesty, krásný rozhled do ledovcového údolí a kolony všech těch, kteří si ji chtějí taky za volantem nebo řidítky vychutnat.

Fotogalerie zde: https://photos.app.goo.gl/syfrKIrjhBK1y2Ik2

Část třetí – města

Po výletě do Alesundu a procházce v Rondane jsme se začali přesouvat na jih, zastavili se cestou v Lillehammeru a blízkém okolí proslaveném olympiádou před více než 20 lety a zkusili Šůšn jako Standa Řezáč (odkaz zde, oficiální jméno vesnice je Sjusjoen [šü-šö-en], v překladu sedm jezer). Hokejovou halu v Gjoviku jsme nestihli, ale doporučuji si o ní alespoň něco přečíst – je to architektonicky i stavebně zajímavé místo: hala je komplet vytesaná do skály (na které jsou postavené domy). Pak jsme už dorazili do Oslo – je sympatické, centrum je dost malé, ale přitom má přibližně 700 tisíc obyvatel roztahaných do domečků v širém okolí. U přístavu a pevnosti Akershus postavili novou budovu národní opery, která sice šikmá, ale dostatečně málo šikmá – takže se po ní dá vyjít na střechu. MHD loď jsme nestihli, ale dojeli autobusem aspoň k muzejím Kon-Tiki a dalším na poloostrově Bygdoy. Dále rozhodně doporučujeme navštívit lyžařský areál se skokanskými můstky Holmenkollen: k němu vede linka metra/železnice 1, jste tam za 20 minut z centra a když si sednete na správnou stranu vozů, tak budete mít i hezký výhled na město. Samotné můstky lze prochodit bez omezení, placené vstupy jsou jen do sportovního muzea a na věž nejvyššího můstku.

V Oslo jsme sttrávili nakonec čtyři noci a pak jsme už jen vyrazili dále na jih. Poslední přespání jsme si rezervovali přes airbnb.com v Malmö. To je známé zejména dvěma stavbami: končí zde Oresundský tunel/most/mostotunel z Kodaně, propojující od roku 2000 Švédsko s Dánskem po silnici a železnici, a výšková budova Turning Torso z roku 2005, nejvyšší ve Skandinávii. Pak nás čekal už jen trajekt do Rostocku a v neděli o půlnoci 4.6. jsme byli zpátky v Praze. Celkem najeto 4900 kilometrů, z toho 2400 cestou do Norska a zpět a pak 2500 km po Norsku. Náklady cca 38 tisíc Kč na oba, se vším. Přesný itinerář a vyúčtování dole.

Fotogalerie zde: https://goo.gl/photos/gctmHQwsCdf3bwUP9

Další navštívená místa výše neuvedená

Fjaelland, norské hlavní město knih a Jostedalsbreen: do Fjaellandu kdysi jezdil trajekt, ale pak postavili tunel, trajektu nebylo třeba a ze starých odbavovacích budov je jeden velký antikvariát. Čtyři baráky nacpané knížkama, jeden regál i v angličtině.

Tunel mezi Aurdalem a Laerdalem: mezi těmito dvěma městy vede horský průsmyk, cesta sice krásná, ale úzká, nebezpečná a obtížná. Tak se Norové rozhodli pod skálou postavit tunel – má 24 kilometrů, trvá 20 minut ho projet a aby se u toho řidič neunudil k smrti, tak každých 6 km je odpočívadlo osvětlené do různých barev (modrá, červená apod.)

Flam a železnice Flamsbana: jedna z nejdůležitějších železnic v Norsku vede z Oslo do Bergenu, spojuje tak dvě největší města. Prochází i nedaleko přístavu Flam s jediným problémem, je totiž asi tak o 300 výškových metrů výše než je fjord. Železnice, která obě místa spojuje, je dlouhodobě vyhlašovaná jako nejkrásnější v Evropě – několikrát po mostech překračuje strmé údolí, prochází asi 20 tunely a v divokých serpentinách stoupá až k Myrdalu. Doporučujeme koupit si jen jednosměrnou jízdenku nahoru a pak si těch pár kilometrů sejít dolů pěšky. Někdy v létě, za tepla a sucha.

Andalsnes: nejsevernější bod naší cesty, končí tam jiná odnož železnice (Raumabana) a jezdí sem až 4 vlaky denně. A kromě toho tam mají ještě kulturní muzeum zdejšího regionu. Jinak už nic.

Tipy na cesty

• Registrace SPZ předem: na mnoha místech v Norsku se platí mýto, strhává se automaticky dle SPZ. Kdysi se musela vozit krabička s přednabitým kreditem, to už není potřeba. Tuším že od 2015 stačí vyplnit údaje na autopass.no a dodatečně přijde faktura. Nám přišla asi na 1800 Kč, platí se normálně tuzemským bankovním převodem (mají otevřený účet ve Fio).
• Ceny: báli jsme se, že Norsko bude drahé, ale nepřišlo nám to tak. Jasně, jako všude ve Skandinávii je drahé kvůli vysokým platům to, kde je na druhé straně člověk – tedy služby (restaurace, kadeřnictví, MHD apod.), alkohol (aby se neuchlastali, když mají ty vysoké platy) a hotely. Na druhou stranu nás překvapilo, jak levný byl benzín (v přepočtu 34-40 Kč v době, kdy v CZ stál 31), nakupování v supermarketu (tuňáková konzerva, co chutnala skutečně jako tuňák, za 15 Kč) a ubytko v kempech (1 noc vyšla v kombinaci auto+stan+2 lidi s kuchyní k dispozici na 550 Kč).
• Řízení v Norsku: je hrozná pohoda, ale pro choleriky nebo notorické spěchače je to trest. Všichni jedou stejně rychle (na tachometru povolený limit plus deset), mezi libovolnými městy je většinou jen jedna cesta (takže vám třeba 30 kilometrů do zrcátek svítí stejná světla) a dálnice jsou zpoplatněné mýtnými branami každých pár kilometrů, takže se na ně stejně vykašlete a vrátíte se na okresku s jejich limitem 80 km/h. Teda vlastně 90. Ale nevadí to – aspoň je dost času kochat se krásami krajiny. Akorát si zkontrolujte, že už jsou všechny cesty otevřené – web norského Ředitelství silnic je zde – vegvesen.no
• Mýtné brány: jedinou výtku mám k těm branám, takovou typicky českou. Mají je postavené tak, že některé úseky prostě po okresce nejdou projet – brána je tam taky! 🙂 Takže jeden most, co měl stát 90 NOK, jsme objeli po okresce za 2×45 NOK, a jeden úsek dálnice za 25 NOK jsme jeli okreskou asi za takových nějakých 25 NOK. A když někde postaví tunel s poplatkem 40 NOK, původní cesta je zaslepená a jsou na ni postavené dálniční betonové bloky nebo je rovnou kus zasypaný. Můžeme proti tomu bojovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi všechno, co s tím můžeme dělat..
• Přesuny z místa na místo: všechny hrozně trvají (jak se tam jezdí pomalu), na druhou stranu tam je přes léto světlo opravdu dlouho, západ Slunce typicky kolem 22.30, podle toho jak moc na severu jste. Ale počítejte s tím, že personál kempů je přítomen max do 22h, takže buď to chcete a musíte stihnout, anebo risknout přespání bez placení a doufat, že v noci nepřijde nějaká kontrola nebo tak něco (v půlce kempů jsme dostali lísteček/doklad o placení, který jsme si měli dát na palubní desku nebo zpětné zrcátko).

Plán cesty – itinerář

Den 0 (čt 18.5.): Praha – Berlín (~400 km)
Den 1 (pá 19.5.): Berlín – Hirtshals – trajekt Kristansand – přespání v lese (~700 km)
Den 2 (so 20.5.): přespání v lese – Lindesnes – Mandal – kemp v Sandnes (348 km)
Den 3 (ne 21.5.): Sandnes – Stavanger – Preikestolen chata – přespání v lese u Viku (170 km)
Den 4 (po 22.5.): přespání v lese – Sand – Odda – Kinsarvik (220 km)
Den 5 (út 23.5.): Kinsarvik – Eidfjord – Flam – Aurdal kemp (160 km)
Den 6 (st 24.5.): Aurdal – Flam – Stegastein – Ovre Ardal – Fjaelland, kemp Boyum (255 km)
Den 7 (čt 25.5.): Fjaelland – Mundal – ledovce Boyabreen a Supphellbreen – Stryn – kemp Furuly u Skjaku (242 km)
Den 8 (pá 26.5.): kemp Furuly – Lom – výšlap – Otta – Dovre – kemp Toftemo (135 km)
Den 9 (so 27.5.): kemp Toftemo – Trollveggen – Trollstigen – Alesund – vyhlídka Aksla – Andalsnes – kemp Toftemo (498 km)
Den 10 (ne 28.5.): kemp Toftemo – Otta – Mysusaeter – kemp Toftemo (115 km)
Den 11 (po 29.5.): kemp Toftemo – Kvitfjell – Hunderfossen – Lillehammer – Sjusoen – Hamar – Oslo (388 km)
Den 12-15 (út 30.5. – pá 2.6.): Oslo
Den 16 (so 3.6.): Oslo – Göteborg – Malmö (622 km)
Den 17 (ne 4.6.): Malmö – Trelleborg – trajekt do Rostocku – Praha (570 km)

Počet dní: 17

Najetých kilometrů: 5000

Utracených financí: 36 500 CZK
z toho benzín 10 500, trajekty+vnitrozemské 5500, mýta a vjezdy 2500 (612 NOK mýto, 220 NOK vjezdy), MHD Oslo 1500 (480 NOK), ubytování 7500, jídlo 5000, nákupy dárků a vybavení 2500, pojištění 2000