Přejezd trajektem do Thajska byl naprosto bezproblémový, včetně hraniční kontroly. Ovšem dostat se z přístavu na autobusové nádraží v Satunu, to je zážitek. Postupně se o nás pravděpodobně pohádalo asi pět různých řidičů miniautobusů, až nás nakonec jeden z nich posadil dovnitř, “přihodil” k nám dalších 5 cizinců a vyjeli jsme. Bláhová představa o prohlídce městečka vzala za své v momentě, kdy jsme z mapy zjistili, že terminál se nachází někde v poli několik kilometrů za městem (tzn. na mapě vůbec nebyl, jen na okraji byla šipka, že kterým směrem jsme). V tom vedru jsme se rozhodli nikam nejít a čekat na noční bus.
Ten nás zavezl do Bangkoku, kde jsme ovšem strávili jen jednu noc a vydali se dále na sever do města Chiang Mai, sídla bývalého Království Chiang Mai. Podle průvodců nás čekala hornatá oblast v okolí města a stovky chrámů v centru města. Samotné centrum je obehnáno vysokou zdí a vodním příkopem a má tvar pravidelného čtverce – na mapách tak jde snadno poznat, kde zrovna jste. Stačí si jen zapamatovat, ve kterém rohu a ve které uličce bydlíte, a máte vyhráno.
První den jsme se jen prošli přesvědčit, že průvodci nekecali a že chrámů je tady opravdu mnoho. Nekecali 🙂 Prvních asi 5 jsem ještě fotil, pak už nám přišly všechny stejné. Další den ráno jsme si ale půjčili motorku a vydali se na Doi Suthep, prý nejvýznamnější bod v okolí. Je to kopec nad městem, po cestě nějakých deset kilometrů, s buddhistickým klášterem a chrámem s pozlacenou střechou. Úžasné záběry střechy, od které se odrážely sluneční paprsky se sice dost často střídaly s proudy deště z bouřek, ale ani to naši výpravu neodradilo 🙂 Bohužel teda ani ty autobusy plné japonských a korejských turistů, kteří byli schopni se fotit v nejšílenějších pózách i za největšího deště.
Po dešti jsme se vypravili zpět a plánovali výlet na další den – Doi Inthanon, nejvyšší vrchol Thajska. Až nahoru vede asfaltová cesta (vedle vrcholu je astronomická observatoř), tak jsme se rozhodli motorku ještě nevracet a trochu se projet. Akorát jsme nepočítali, že při stoupání z nějakých 400 metrů nad mořem do dvou tisíc pět set trochu poklesne teplota a zvýší se vlhkost. Přeloženo do češtiny: z 30 °C dole bylo nahoře 10, ze sluníčka bylo mrholení a pak déšť, padla mlha a tak vůbec. Jestli nějaké fotky vyšly, tak asi budou pěkně rozmazané, jak se nám klepaly ruce. Ale vrchol dobyt! 🙂
Cestou zpátky jsme se ještě zastavili u dvou vodopádů, dole u vjezdu do národního parku se posilnili na těch 80 km zpátky a nechali aspoň trochu uschnout pláštěnky. Na zpáteční cestě jsme ještě zastavili u obrovské pozlacené sochy ležícího Buddhy a večer si zašli na thajskou masáž. Věděl jsem, že tyhle masáže mají bolet, ale netušil jsem, že moje svaly budou bolet ještě dalších několik dní a že Thajky při prokřupávání našich obratlů budou nejprve s hrůzou sledovat, jestli žijem, a pak se blbě chichotat, že takové případy tady už dlouho neměly..
Pak už jsme se jenom vydali na noční bus poznávat krásy Bangkoku a okolí..