Před odletem zpátky do Evropy nám zbývaly poslední dva dny, které jsme věnovali nákupům suvenýrů, prohlídce několika chrámů a Buddhů, kteří nám v seznamu ještě chyběli, a hlavně sbalení batohů na cestu zpět. Cesta na letiště se ovšem nesla ve velmi nervózním duchu, protože se náš řidič rozhodl nejet po dálnici, ale místními uličkami, které v pět odpoledne byly neuvěřitelně plné. My jsme byli celkem v klidu, protože jsme si prozřetelně koupili lístky na spoj s dostatečnou rezervou, ale další dvě Němky, které na letiště dorazily půl hodiny před plánovaným odletem letadla, myslely, že řidiče cestou asi rozčtvrtí..
Nakonec mělo jejich letadlo zpoždění ještě při příletu, takže bez nějakých větších problémů prošly check-inem a my se mohli věnovat naší vlastní cestě. Je škoda, že kvůli zpoždění minivanu jsem si ani vlastně nestihl prohlídnout letiště BKK, které bylo otevřeno teprve nedávno (2006).
Tripreport 1: QR 617, 2030 BKK – 2320 DOH, Boeing 777-300ER, délka letu: 6:50. Jídlo standardní, víno chutnalo skvěle 🙂
Tripreport 2: QR 947, 0740 DOH – 1215 BUD, Airbus A320-100, délka letu: 5:35. Překvapilo mě, že letadlo dále pokračovalo do Záhřebu a rozhodně nezůstalo prázdné.
Při přestupu v katarském Dauhá jsme měli 8 hodin času, a tak jsme doufali, že se nám podaří ukořistit nějaké místečko v tzv. silent room. Jedná se o místnost, kde je zakázáno jakkoli se nahlas projevovat (ba i zakašlat), cestující čekající na svůj přípoj mají možnost se trochu prospat na takových křeslo-lehátkách a kde se jakýkoli zvuk mobilních telefonů setká s velmi negativní reakcí. A já debil zapomněl, že jsem si nastavil budík.. Chvíli mi trvalo, než jsem ho našel a vypnul, ale teda rudý jsem byl až za ušima 🙂
Po příletu do Budapešti jsme následovali rad kamaráda Honzy, který tam byl na stáži, a potkali se s ním na autobusovém nádraží Nepliget. Původně jsme přemýšleli i o možnosti zůstat na jeden den, ale tak nějak se nám už chtělo domů. Bus od Student Agency nás dovezl do Brna, vlak Českých Drah do Ostravy a místní MHD autobus až skoro domů. Otevřeli jsme si pivko, přiťukli si a po 37 hodinách cesty se šli konečně pořádně vyspat..