V neděli ráno jsme se vydali na autobusovou zastávku, abychom se vydali do další země našeho výletu, Singapuru. Jeli jsme spolu se Zuzkou a jejími rodiči, kteří se přijeli podívat do asijských krajů a zároveň jí taky odlehčit bágly na cestu domů. Vzhledem k tomu, že Singapurci mají nulovou toleranci na dovoz alkoholu z Malajsie (ani deci!), užili si na celnici s levnou whisky z Langkawi perné chvíle..
My jsme si je zažívali o pár hodin později, když jsme hledali nějaké místo k ubytování. Podle průvodců a jiných rad jsme se vydali na sever od centra, do oblasti Geylangu, kde měly být levné hostely a hotely. Ony teda levné byly, ale před nimi stály na různých místech i spoře oděné dívky a recepční se nás vždycky (a to jsme nebyli jenom v jednom hotelu) zeptaly, na jak dlouho se chceme ubytovat. Když jsme řekli, že přes noc, tak že máme přijít v sedm večer, že to už budou vědět. Do té doby platí “transit fares” na hodinu, dvě hodiny nebo až čtyři..
Po asi dvanácté návštěvě hodinového hotelu (tedy jejich recepce) jsme se rozhodli zkusit nějaký jiný hostel podle referencí z Internetu. A protože je svět malý, potkali jsme se v Green Kiwi s dalším Čechem, Zbyňkem, který se do Singapuru zvládl dostat z Moravy po zemi. A ještě k tomu měl úplně stejný nápad fotit se s Krtečkem – mrkněte se na jeho stránku Krtek cestovatel.
Do města jsme vyrazili až po setmění, ale nepociťovali jsme absolutně žádné nebezpečí. Na každé stanici metra, křižovatce, ba i lávce přes cestu byly desítky bezpečnostních kamer, kterými vláda hlídá své obyvatelstvo a kontroluje, zda někdo nepáchá trestné činy. Mezi ně patří plivání na chodníky, močení na veřejnosti, odhazování žvýkaček (ty se mimochodem nedají nikde koupit, můžete je pouze dovézt z jiné země) nebo šlapání po trávníku v parku – pokuty mezi 8 a 16 tisíci Kč. To už si to pak člověk rozmyslí..
Zajímavosti a tipy: 1) Na mírnou paranoiu úředníků vás upozorní už imigrační karta, kterou je potřeba před vstupem do země vypsat. Obzvláště otázka “Už jste v minulosti navštívili Singapur pod jiným jménem?” mě pobavila 🙂 2) My jsme mezi Kuala Lumpur a Singapurem cestovali přímými busy. Levnější variantou by měla být cesta K.L. – Johor Bahru (hraniční město), pak přejít hranice pěšky a do centra Singapuru se dostat místní MHD.
Singapur nás ovšem uchvátil spojením moderních mrakodrapů a starších, menších domů, obrovskými volnými plochami (asi to jednou budou parky nebo další budovy), díky kterým jsme se snadno orientovali a také citem pro architekturu a design. Támhle je obrovské ruské kolo (největší na světě), hned za ním technické budovy pro formuli 1, vedle jsou tribuny a pódium původně pro mládežnickou olympiádu v roce 2010 a naproti tři mrakodrapy, které jsou spojeny střechou ve tvaru ryby..
Prošli jsme si arabskou, čínskou i indickou čtvrť, svezli se v metru bez řidičů, prochodili kancelářskou čtvrť i nákupní třídu Orchard Road. Na tři dny víc než dost, ještě teď nás bolí nohy. A taky peněženka – Singapur je skvělé místo pro život, ale něco to stojí. Bylo to nejdražší místo, které jsme navštívili. Místní premiér je prý nejlépe placeným státním zaměstnancem na světě a vydělává víc i než třeba americký prezident. Má to pozitivní důsledky – minimální korupce, odborníci na svých místech a stát, který prostě funguje..
Po okouzlení moderností jsme se naposledy vrátili do Kuala Lumpur, abychom se definitivně rozloučili s Malajsií..