Výlet na Taiwan byl narozdíl od Hong Kongu dost neplánovaný. Vlastně jsme se pro něj rozhodli někde na Bali, spočítali jsme si totiž, že víza do Vietnamu by nás jednak stála dost peněz a jednak bychom na ně někde museli čekat. Tak jsme škrtli celý Vietnam (prý je stejně lepší tam strávit víc než dva týdny) a místo toho přidali týden na Taiwanu, kde jsme navštívili kamarádku Petru (je tady na ročním studijním pobytu) a mohli u ní přespat.
Hlavní město Taipei je podobně moderní metropolí jako Hong Kong. Linky metra jsou sice jen tři, ale obsluhují všechna podstatná místa, která jako turista chcete navštívit. Památník generála Čankajšeka s přilehlými budovami národního divadla a národní koncertní síně, staré železniční nádraží, prezidentský palác, druhou třetí nejvyšší budovu světa Taipei 101.. Mezi jednotlivými místy se dá navíc chodit i pěšky (není to tak daleko), po neuvěřitelně širokých bulvárech (není problém šest jízdních pruhů v každém směru) nebo skrz parky a náměstí. Všude panoval čilý stavební ruch – od přestavby stadionu po stavby nových nákupních center.
Pro nás byla největším zážitkem návštěva Taipei 101, přes 400 metrů vysoké věže, kde nás rychlovýtah vyvezl do 89. patra za 37 sekund (nejrychlejší výtah světa), s panoramatickou vyhlídkou na zbytek města, technologické centrum na jednom z předměstí (“Silicon Valley”) i hory, které Taipei obklopují.
Po Taipei jsme se podívali i na jihozápad ostrova, do města Kaohsiung, ze kterého jsme plánovali několik výletů. Nakonec jsme kvůli špatnému počasí (furt pršelo) stihli akorát centrum města (noční trh) a severní konec města u Lotosového rybníku. A taky se potkat s Monikou, další naší kamarádkou, která tady žije.
Vsuvka: Celkově nás na Taiwanu překvapila modernost a technologie spojená s neuvěřitelnou čistotou. Děti do škol chodí každý den o hodinu dříve, aby si nejdříve uklidily a až pak začína výuka. Řidiči autobusů, kteří jsou zároveň majiteli vozidel, mají povinnost mít vevnitř čisto, jinak přijdou o licenci. Ani na hlavních turistických místech jsme neviděli ležící odpadky.. Dost viditelný rozdíl třeba proti Indonésii..
Taiwan byl taky skvělým gastronomickým zážitkem. Místní jídlo nám opravdu velmi chutnalo a poslední večer, kdy jsme si dávali hot pot, tedy “horkou konvici” (máte hrnec s horkou vodou na minisporátku, objednáte si zeleninu/maso/oboje a pak si házíte do konvice položky dle chuti a ony se za pár minut uvaří), byl už jen takovou skvělou tečkou. Pokud Taiwan má v plánu postavit svou reklamní kampaň pro lákání turistů na jídle, myslím, že udělá správně..
Vsuvka: Akorát teda s angličtinou to bylo asi nejhorší, co jsme zatím zažili. Pokud v Taipei ještě semtam někdo anglicky tuší a u jídel jsme našli pár srozumitelných popisků (stejně jsme vybírali podle obrázků), na jihu ani ťuk. Oni teda podle informací od místních a od studentů anglicky umí a nejspíše i relativně dobře, ale hrozně se bojí udělat chybu a tím se před Evropanama/Američanama ztrapnit, tak radši nemluví vůbec.. Což sice chápu, ale v cestování to moc nepomůže 🙂
Po necelém týdnu v Čínské demokratické republice (ano, tak se Taiwan oficiálně jmenuje) jsme se vrátili do Hong Kongu..