Po nekonečných deseti hodinách jsme se celí rozlámaní dostali do Yogyakarty. Je to středně velké město v centrální části Jávy, nedaleko jižního pobřeží, a kdysi bývalo hlavním městem celé oblasti. Pozůstatky z dob holandské nadvlády je možné vidět například při návštěve paláce Kraton v centru města nebo pevnosti nazvané Fort Vredeburg.
Obojí jsme si prohlídli, ale tyto stavby nebyly důvodem, proč navštívit Yogyakartu. Tím byly dvě z mnoha indonéských památek UNESCO – starobylé chrámy Borobudur a Prambanan. V Indonésii mimo Holanďanů zanechali svou stopu na začátku 19. století i Britové, paradoxně nalezením obou těchto významných chrámů.
Zajímavosti a tipy: 1) Borobudur je buddhistická památka, Prambanan je hinduistický. Narozdíl od všech ostatních míst, kde se vstupné nevybírá, tady se poplatek platí. 130k IDR do Borobuduru, 120k na Prambanan. Místní platí cca čtvrtinu.. 2) Je dobré se na obě památky vydat jindy než o víkendu, viz další odstavec. 3) Palác Kraton je velkými těžkými dveřmi uvnitř rozdělen na dvě části, cizince tak místní Indonésané nutí kupovat si vstupné dvakrát. Ve vymýšlení pastí na turisty za účelem vytažení peněz jsou mistři, to se musí nechat.. 4) Fort Vredeburg má uvnitř stálou expozici popisující historii města, s fotkami a dobovými materiály z dob Britů, Holanďanů, japonské okupace během války i boje o samostatnost. Na jedno odpoledne můžu doporučit.
Samotná návštěva obou památek se dá stihnout během jednoho dne, pokud si člověk přivstane, v nabídce cestovek jsou i samostatné výlety na západ nebo východ Slunce. My jsme odjížděli v 6 ráno a ve dvě odpoledne jsme byli zpátky a obědvali. Ovšem zádrhel nastal hned po vstupu do areálu Borobudur – v sobotu jsou všechna místa plná studentů z místních základních a středních škol. To by samo o sobě nevadilo, kdyby jim jejich učitelé angličtiny nedali úkol, že musí polapit všechny cizince, udělat s nimi interview a hlavně se s nimi vyfotit. Po jednom!
Když nám kvůli neustálému focení desítek fotek (na mnohem lepší telefony než jsou ty naše..) pomalu začínal docházet čas, začali jsme být na místní školáky fakt nepříjemní. Nou, nou foto, nou tajm, hehe, toho Francouze čapli taky, how does it feel to be a superstar? 🙂 Nakonec jsme si obě památky jakž takž prošli, ale teda zážitek nic moc. Aspoň jsme v parku okolo Borobudur narazili na sloní výběh s jezírkem, kde jsme na chvíli dělali fotky my.
Po několika dnech v Yogyakartě, rozloučení s Holanďany a tříhodinové frontě na lístky na vlak jsme se ve středu 2. května vydali do Surabayi, odkud nám další středu mělo letět letadlo.