Indonésie 3 – Bali (Padang Bai, Lovina)

V Ubudu jsme strávili celkem tři noci a pokračovali do Padang Bai. Poloha u moře slibovala koupání, ale dost jsme se spletli. Označení “přístavní městeško” totiž znamená, že na 300 metrech pobřeží je 200 metrů vyhrazeno pro velké a střední lodě a zbylých sto pak pro loďky místních rybářů.

Na plavce a čvachtavce se trochu zapomnělo – místní automaticky předpokládají, že buďto jedete rovnou na trajekt na ostrov Lombok nebo souostroví Gili Islands, anebo se ubytujete a pojedete se potápět někam dál na širé moře. My jsme sice původně plánovali výlet na některé z ostrůvků, jenže trajekt jel okolo pěti hodin a tolik času jsme si nevyčlenili a navíc, i tam se dá tak maximálně potápět nebo se plácnout k vodě..

Zajímavosti a tipy: 1. Jak jsem už psal, ceny dopravy se můžou značně lišit. “Pomalý” trajekt jede pět hodin, pouze jednou denně a stojí 80 tisíc IDR, naopak “speedboat” to jede hodinu a půl, na Lomboku můžete být nějaké dvě hodiny a ještě se stihnete dostat zpátky. To celé za pouhých 350 tisíc IDR na osobu. 2. V Padang Bai jsou podle průvodců celkem tři pláže. Jedna špinavá od lodí, druhá kamenitá že se v ní plavat nedá a tu třetí jsme nenašli. Asi by byla lepší volba dojet až do Candidasy, která je na druhé straně zátoky (z Ubudu minivanem za stejné peníze).

Tak jsme zůstali v Padang Bai a nad česnekačkou a topinkou (ano, našli jsme českou hospodu! 🙂 jsme rozmýšleli, kam vyrazíme dále. Nakonec jsme se rozhodli objet Bali kolem dokola, což znamenalo vyrazit do oblasti Lovina na severním pobřeží, kam nás zlákala možnost projít se po černých plážích díky nedalekým sopkám.

Část cesty na sever jsme jeli s česko-slovenským párem (překvapivě), ale ti vystupovali na půl cesty v oblasti města Bedugul. Pravděpodobně chtěli navštívit místní botanickou rezervaci nebo horská jezera. Nevíme, ani jsme s nima nemluvili..

Vsuvka: vůbec je to zajímavé, jaké rozdílné reakce vídáme u jiných Čechů, které cestou potkáme. Teď teda nemyslím ty, se kterými jsme byli domluveni předem, ale spíše ty, na které narazíme náhodou po cestě. Od poměrně nadšeného zdravení, přes pár společensky formálních úsměvů (v Padang Bai jsme v jiné restauraci narazili na výpravu 5 párů ve středním věku) až po úplnou ignoraci.. Skoro námět na nějaký výzkum 🙂

Do Loviny nás autobus místní společnosti Perama dovezl v pozdním odpoledni, ale milým překvapením jednak byl oběd v ceně jízdenky (domluvený rovnou z busu) a taky ubytovací kapacity, které Perama přímo v Lovině má, takže jsme nemuseli nic hledat. A ještě k tomu za pár korun, super.

Tak jsme si rovnou koupili i výlet na druhý den ráno (vstávat v sobotu o půl šesté a dobrovolně, to se mi dlouho nestalo) a viděli i pár volně plavajících delfínů. Sice to semtam vypadalo jako regulérní hon – to když se asi 40 lodiček každé 2 minuty vydalo do pokaždé jiného směru, protože tam už zaručeně ti delfíni budou – ale nakonec jsme je párkrát zahlídli. Náš kormidelník přitom ještě dokázal na vlasec za loďkou chytit tuňáka..

Ve zbytku dne jsme se na skútru vydali prozkoumat okolní vesnice najít největší buddhistický chrám na Bali (splněno), horké prameny (splněno) a v nedalekém městě Surajaya ještě zbytky koloniální architektury (částečně). Na druhou stranu jsme k tomu dostali unikátní zážitek zmoknutí při jízdě na skútru. Kraťasy jsem sušil ještě dva dny..

Z oblasti Lovina Beach jsme pak pokračovali podél pobřeží na západní konec ostrova Bali. Původní plán strávit ještě dva dny v národním parku vzal za své v momentě, kdy jsme vystoupili v městečku Gilimanuk a zjistili, že v něm není nic kromě trajektu na ostrov Jáva. Ne tak ještě aby nám někdo řekl, jak se do toho národního parku dostat. Tak jsme si koupili lístek na trajekt a v neděli 22. dubna se rozloučili s Bali..